Filozofie školky

Všechny děti i jejich rodiny jsou jedinečné. 

 

    Aby bylo vzdělávání už tak malých dětí v MŠ skutečně efektivní, je důležité uvědomit si, co děláme a zda skutečně všechny děti dostávají takovou podporu, jakou potřebují: zda mají možnost se aktivně zapojit, být vyslyšeny a cítit se součástí prostředí. Východiskem naší pedagogické práce je konstruktivistický model vzdělávání založený na vědomí, že dítě je to, které řídí proces učení, protože zcela přirozeně vyhledává takové vzdělávací příležitosti, které jemu samotnému dávají smysl a užitek. V předškolním věku k tomu používá především vlastní zkušenost a prožitek. Nově získané dovednosti porovnává s předchozími zkušenostmi a hranice poznání posouvá. Dítě je přirozeně zvídavé a „stačí“ připravit podnětné prostředí, aby v něm samo výzvy k učení vyhledalo. V takovémto přístupu není možné izolovat poznatky na jednotlivé „obory“. Celostní přístup k učení nalezneme už při plánování činností do integrovaných celků, které jsou východiskem pro práci dětí v centrech aktivit programu Začít spolu. To, co úkoly v jednotlivých centrech spojuje, je téma, k němuž se úkoly vztahují a kterým se děti ve třídě po určité období zabývají. Děti mají možnost prozkoumat téma skutečně všemi smysly. Od raného věku klademe důraz na rozvoj osobního potenciálu každého dítěte a snahu vzdělávání individualizovat. Tento způsob práce vede k „maximalizaci“ toho, že dítě i učitelé, jsou lépe motivovaní a mají větší šanci dosáhnout úspěchu, to se odráží ve skutečné chuti a touze poznávat více a z tohoto poznání se radovat. Již od MŠ úspěšně pracujeme také se sebehodnocením dětí, což opět posiluje jejich pozitivní motivaci k aktivnímu a samostatnému učení. Práce v prostředích podporuje prostřednictvím vlastní aktivity dítěte rozvoj jeho kognitivních dovedností – vše si může samo zkusit, je vedeno k tomu, aby se samo rozhodovalo, komunikovalo, vyjadřovalo svoje myšlenky, pocity a přání a to přirozeným způsobem v běžných denních činnostech.

    Kooperativní vyučování a podpora spolupráce mezi dětmi jsou považovány za jeden z hlavních principů, protože vedou k vzájemnému obohacování. Děti jsou podporovány nejen k učení se navzájem, ale také ve schopnosti naslouchat a respektovat názory druhých.V prostředí, kde je prioritou autonomní práce a spolupráce dětí, se role učitele mění. Učitel je vnímán spíše jako průvodce světem poznávání než řídící prvek. Učitel poskytuje podporu, vytváří stimulující prostředí, podílí se spolu s dětmi na vzniku pravidel práce a jejich naplňování nebo podněcuje a reguluje diskusi.

    Práce s dětmi v MŠ je vedena snahou pokrýt všechny jejich aktuálně vzdělavatelné oblasti. Pokoušíme se rozvíjet sociální, sebeobslužné a pohybové dovednosti, grafomotorický projev, percepční i produkční schopnosti zrakové, sluchové, řečové i jiné, budujeme základy pro budoucí matematickou gramotnost, trénujeme krátkodobou paměť, schopnost soustředění a řadu dalších věcí. Jistě by nebylo správné úzce se zaměřit jen na jednu ze zmíněných oblastí a tu pak rozvíjet na úkor ostatních. Na předškolní vzdělávání můžeme nahlížet jako na kmen stromu, ze kterého se teprve ve školním věku oddělují jednotlivé větve (vzdělávací obory nebo školní předměty, chcete-li). Zdravý kmen drží pohromadě, cévní svazky v něm obsažené jsou vzájemně propojené a vyživují celý strom, i když mají svá specializovaná poslání.

 

   Děti poznávají svět kolem sebe a učí se různými způsoby, různě rychle a liší se i jejich rodinné zázemí, a proto je důležité neposuzovat je pouze na základě příslušnosti k jazyku, kultuře a sociálnímu nebo etnickému původu. 

 

    Vytvořit výchovné prostředí a připravit výuku, která odpovídá potřebám jednotlivých dětí a rodin, vyžaduje čas a úsilí.